Magdaléně bude čtvrt století

Taneční a pohybové studio Magdaléna z.s. slaví čtvrt století

Rok 2023 v sobě ukrývá výročí: právě letos je tomu 25 let, co Taneční a pohybové studio Magdaléna začalo pracovat v Rychnově u Jablonce nad Nisou a okolí.

Když jsem v roce 1982 přišla do Rychnova, byl tanec v okolí jen v Základní umělecké škole v Jablonci. Tanec a kontakt s hnutím, jehož jsem byla od dětství členkou, mi moc chyběl. V životě jsem měla to štěstí, že jsem se potkala s úžasnými lidmi, kteří mně hned na počátku otevřeli dveře do světa, kde tanec je životní filozofii. V pojetí této filozofie není tanec jen estetickým pohybem. Tanec by měl být pojítkem mezi myšlenkami tanečníka a jeho přirozeným kultivovaným pohybovým výrazem. Mou první učitelkou byla Hana Pivcová, žákyně Jarmily Jeřábkové. Tam jsem se poprvé setkala s možností osobitého tanečního projevu, improvizací a tvořivostí v tanci. S přibývajícím věkem jsem přišla do styku s jazzem a modernou, a to u špiček současného tance té doby Franka Towena, Jana Hartmana, Jiřího Rebce a dalších. Vzhledem k tomu, že jsem navštěvovala ZŠ s rozšířenou výukou jazyků a estetické výchovy, získala jsem cenné základy z výtvarného, hudebního i dramatického oboru. Hrála jsem amatérské divadlo.

A tak z touhy vrátit se k milovanému tanci jsem kolem roku 1988 založila soubor rytmiky pod TJ Spartak Rychnov. Vzhledem k velkému zájmu dětí i rodičů pak na jeho základě po několika letech vzniklo v roce 1998 Taneční studio Magdaléna.

Začala jsem vyučovat pohybovou a taneční výchovu, prohlubovala své odborné pedagogické a umělecké vzdělání (mé původní vzdělání je ekonomické) v kurzech NIPOS-ARTAMA, na DUNCAN konzervatoři a posléze na PF UK Praha obor učitelství pro ZUŠ a konzervatoře pod odborným vedením Evy Blažíčkové. Právě Eva Blažíčková je mým vzorem v přístupu k tanci, k pedagogické práci a tvorbě. Absolvovala jsem mnoho stáží zaměřených na současnou taneční techniku a techniku japonského divadla Butó. Vzdělání tanečního pedagoga nikdy nekončí, pokud chce svým žákům nabídnout kvalitní a co nejširší vzdělání.

Za ta léta jsem učila mnoho dětí. Začnou ve čtyřech, pěti letech a většinou vydrží do dospělosti. Z mnoha jsou mí přátelé, pomáhají ve studiu, vrací se. A z toho mám velkou radost, že i pro ně se stal tanec životní filozofií. Pro některé i vysněnou profesí. Pokračují v mé cestě a posouvají jí dál. Základem je pak charakteristická forma tvorby, která si nese osobité prvky ojedinělého způsobu pedagogické a umělecké práce, kde je dítě chápáno jako samostatná tvůrčí osobnost a jeho rozvoj, na jehož konci je hluboká osobnostní i umělecká výpověď, která je prioritou pedagogického i uměleckého procesu. Moji žáci vystudovali či studují na konzervatoři tanec, na HAMU obor choreografie, uměleckou produkci na DAMU, medicínu, filozofii, ekonomii, výtvarné a pedagogické obory, vše, co souvisí s kreativitou. Jsou to úžasní mladí lidé. A i když s věkem přicházejí zdravotní potíže, každý den se těším na svou práci, která má velký smysl. Tanec naučí pracovitosti, toleranci, respektu k druhým a pokoře. To vše je velká deviza do života.

Studio za léta působení v hnutí scénického tance a pohybového divadla získalo mnoho ocenění, nominací a cen. Práce studia má respekt odborníků oboru v celé ČR.

Představení, která tvořím se svými žáky se vyznačují originálními náměty a osobitým zpracováním, kultivovaným projevem, hudebností a výtvarnými nápady a vkusem.

Současný tanec je dnes syntézou uměleckých oborů. Pohybové a taneční divadlo je postaveno na kombinaci alternativních směrů divadla, jako je fyzické divadlo, pantomima, současný tanec, práce s loutkou, hlasem atd.. To vyžaduje kvalitní taneční techniku, zájem o literaturu, výtvarné umění. Tanec úzce souvisí s hudbou, moji žáci na jevišti používají slovo i zpěv, hrají na hudební nástroje. Mám ráda přesahy, otevřenost a barevnost dnešního tanečního divadla. Dělení tance na klasický, současný, lidový a další je hloupost, tanec je dobrý nebo špatný.

Filozofie taneční výchovy vychází ze základního uvědomění, že pohyb nikdy nespočívá ve formě, ale v tom, co je uvnitř – tedy ve zviditelněném prožitku. Bez něj je pohyb prázdný, bez sdělení. Tak jako život.

Taneční výchova v České republice má bohaté historické kořeny. Isadora Duncan, americká tanečnice, která spatřovala v tanci způsob sdělení emocí, tužeb a přání, předala svůj odkaz jako jediné na světě české tanečnici, choreografce a pedagožce Jarmile Jeřábkové. Česká republika má tak jediná na světě materiály metodické i umělecké, které se staly základem pro vytvoření metodiky taneční výchovy pro děti, což je světový unikát.

Jako pokračovatelka odkazu Jarmily Jeřábkové se snažím dál předávat svým žákům lásku k tanci a udržovat tradici taneční výchovy u nás jako velké kulturní hodnoty. S tím úzce souvisí česká hudební kultura, která patří mezi pět nejvýznamnějších hudebních kultur na světě. A samozřejmě česká literatura, poezie, kterou mám moc ráda. Tanec mi umožňuje tyto své lásky předávat další generaci. Naučit je přemýšlet o kultuře, hovořit o ní, a to i v širších historických, společenských a kulturních souvislostech již 25 let a doufám, že ještě několik let tomu tak zůstane.

Dále pak má Magdaléna pokračovatelky, které ponesou myšlenku filozofie taneční výchovy do dalších let.

Jednou se mě na mezinárodním festivalu v Klášterci nad Ohří zeptal šéf baletu jedné z našich předních baletních scén – jak se dá dělat profesionální taneční divadlo v obci s 3000 obyvatel? Má odpověď byla prostá. Dělat se dá kdekoliv, jen k němu musí mít člověk lásku, nadšení, které dokáže přenést na druhé, odpovědnost a pokoru, zkratka musí to být součást jeho života.

Ludmila Rellichová – ředitelka

Taneční a pohybové studio Magdaléna, z.s.

Výňatky z článků v oborovém časopise Pam pam k celostátní přehlídce scénického tance mládeže a dospělých Tanec tanec 2022 (celé články Pam pam 3/22, vydává NIPOS Praha)

autor Eva Blažíčková

Tanečnice, choreografka, pedagožka. Je frekventantkou školy léčebného tělocviku, mimořádnou absolventkou doplňkového studia pro pedagogy tance na pražské HAMU a frekventantkou tanečních kurzů Palucca Schule v Drážďanech. Je autorkou mnoha osobitých duncanovských choreografií, tanečních kompozic a celovečerních tanečních představení. Je autorkou doplňkového oboru Taneční a pohybová výchova zařazeného od 1. 9. 2010 do RVP ZV.

„A na opačném pólu, myslím, že je třeba velmi výrazně vyzdvihnout výjimečnou práci, která může být poctivě hledajícím velkou pomocí. Mám na mysli oceněnou skvělou choreografii, vytvořenou na hudbu Sylvie Bodorové s názvem Maagal, choreografky Ludmily Rellichové, kde kromě velmi dobře vystavěné choreografie ve všech aspektech, navíc velmi vážného obsahu, jsou tanečnice skutečnými nositelkami významu od prvního objevení se na scéně až do samého konce. Tady o umělecké dílo jde jednoznačně“.

autor Jan Malík – člen odborné poroty, vystudoval Konzervatoř Duncan centre, kterou v roce 1999 zakončil absolutoriem a kde je pedagogem od roku 2007. Přes dvacet let působí na české scéně jako tanečník, pedagog, příležitostný choreograf, produkční a kurátor.

„Vrcholem, ke kterému dlouhodobě kráčí Ludmila Rellichová, mi byl Maagal. Rozvířil ve mně spodní proudy nevědomí, podnítil ve mně nepřemýšlení a nedívání se na to či ono, na něco konkrétního. Jenom jsem a žiju ten moment za momentem, právě teď. (tedy v momentě nynějšího psaní už jen tehdy). Pohybově přesně tak „málo“ stačí, aby choreografka a její tanečnice pohnuly mnou a vším. Jsou ponořeny a napojeny. Nezahlcují překotným pohybem.

Maagal by nebyl tím, čím je, bez Sylvie Bodorové, tedy, jak už Ludmila Rellichová dávno potvrdila, bez dobře zvolené hudební předlohy (stejně jako předchozí Modlitba za svobodu). Hudba je choreografce základním partnerem. Práce Rellichové již dávno poznáme. Jsou osobité. Jsou současné. Jsou nezaměnitelné s čímkoliv, co na domácí scéně vidíme“.

Představení obdrželo na Celostátní přehlídce scénického tance mládeže a dospělých Tanec tanec 2022 Speciální cenu poroty za výjimečný umělecký počin

informace:

taps.magdalena@gmail.com

telefon: 602 963 574 www.tsmagdalena.com